Dívka s kuličkou

Seděla tam a mlčela,
Koukala smutně z okna,
Slzy jí tekly po tvářích
však naposled nevydechla.

Její chladná a temná přítelkyně,
i když barev pestrých je,
studená jak led a nikdy neožije,
však je tu s ní a to hlavní je.

Skleněná, křehká bez duše,
se kutálí mezi prsty,
kdo, kdo jí však pomůže?
Ten ďábel nikdy nespí.

Rohy se tyčí do výše,
jeho dech zvrácený jest,
ona však myslí na duše,
s nimiž měla tu čest.

Však přítomnost té tajemné věci je jístá
ona s ní žije a za ni i dýchá
bude tu vždy a nejen pro ni
ach to ,,srdce,, opravdu bolí.

Barevná kulička kulatého tvaru,
divila se jeho podivnému daru,
když ji však dostala a poprvé se dotkla
cítila silu a byla všemocná.

Ten první dotyk hodně zmněnil,
však teď leží zavřená na dně a v zemi,
v zemi a hluboko zakopaná,
tam skončil můj dar má milovaná?

Ano leží tam můj milý,
a navždy bude,
dokuď mé síly,
něco nezabije.

Pak ulehnu vedle ní,
v dřevěné sukové rakvi,
a budeme si moct povídat,
už navždy...