Kéres Atropos

Srst černá, krásná, je to kožíšek pumí.
Pohled moudra, očí zář, plná nenávisti.
Čelist ostrá, nemluví, nevrčí, jen šumí.
Tlapa štědrá, nic obranu nám nezajistí.

Touha krev prolívat, cítit její pach.
Zažene tě do kouta, chce cítit strach.
Nemožno útěku, jseš obětí této partie.
Tlapa mrštně do srdce drápy ti zarie.

V sekundě film života probíhá v hlavě.
Za všechny tvé hříchy, dostala tě hravě.
Teď na pokraji pýchy, duši tvou vrací.
Ve studu krutě odchází, konec již prací.

Má jméno "Kéres Atropos". Domácí mazlíček,
té co kosou srdce drtí, zabijácký poslíček.
Trestá za chyby, mysl odbírá, zhasíná svíce,
Život navždy nám zavírá, neotevře nikdy více.

"Hřbitovy jsou plné lidí, kteří si mysleli, že jsou nenahraditelní." N.N.