Vrána

Zahalena v černé róbě
posedává na sloupech.
Přilétá ni kvůli sobě,
ni pro listí na stromech.

Chrání muže s pomstou v srdci,
vzali mu dech, dívku, cit.
Pohřbili ho ve tmě noci,
aby nemoh promluvit.

Namířili mu zbraň k hlavě,
zachraplali "dobrou noc".
oči zšedly popelavě,
ani nekřik o pomoc.

I když mrtev, všechno viděl,
jeho dívka plakala.
Nestačil jí říci sbohem,
krev její též stékala.

I kdyý mrtev, přec je zpátky,
s duší vrány, anděla.
Plášť z hedvábné černé látky,
z tváře vrána hleděla.

Pomstil dívku, pomstil sebe,
ztrestal všechnu hanebnost.
Skončil rudé dílo svoje,
vrána řekla srdci... dost.