Postavy

Krásné dětství, mrtvé v prachu
Zahubil ho silný pocit strachu
To tenkrát prvně přišly ke mě,
postavy bílé... Smály se mě!

A jejich chůze, více byla let
Rozplynuty, když jsem vzhléd
Tu za mnou pohled plný vzteku
...Já téměř mrtvý od úleku!

Pak bílá ruka dotkla se mě
...Necítím tíhu matky Země
Vyděšené dítě, prosté radosti,
získalo náhle zvláštní schopnosti

Proč se zlobí? Co mi chtějí?
...Dětská hlava v beznaději
Že umím létat, naši nevěří
"Prý vymýšlím si", láteří.

Nemohu zůstat, musím ven!
Dům přízraky je obydlen
Dvě hodiny před začátkem školy
venku bloudím, jak to bolí!

...Neznám ani původ svojich hostí,
jsou snad z hvězd, či z minulosti?
...Příčinou nemoc mojí hlavy,
nebo jsem jiný, zcela zdravý?

...Od těch dob nežiju, jen zvolna hynu
Občas vzpomenu si toho na příčinu
Dítě...strach ohlédnout se po postavě.
Změnily vše, co jsem nosil v hlavě...