Slzy černé tmy...

Slzy černé tmy...

Na náhrobky dopadají
slzy černé tmy,
hřbitov cosi za zdí tají,
dlouhé, dlouhé dny.

---

Pohřbili ho tehdy zrána,
smrt to v pravdě podivná,
nepřilétla jeho vrána
a půda kol tak nevlídná...

Kde zelená se jindy listí,
suché chrastí láteří
ku seschlé trávě,
až očím jeden nevěří.

Lidé mluví o prokletí,
kterého prý bojí se;
jaký démon v zemi leží,
to že zatím neví se.

Brzy ale znenadání
odhalí všem svoji tvář,
ač nebylo to ničí přání;
což upíra nepoznáš?

Prve jeho žena, pak i děti malé
chřadly více, noc co noc,
jak domem se šířila
ta upíra zhoubná moc.

Vesnicí se šeptala
o tom tajně zpráva,
co jenom lze udělat,
by rodina byla zdráva?

Tak na zrůdu začal hon,
marný však je tenhle shon.
Padá soumrak, zítra až
zabít se ji, lide, snaž.

***

Tiše upír z hrobu vstává,
noci nové sklesle mává.
Proč jen musí ženě brát,
když ji má tak strašně rád?

Chtěl mít pouhé pohlazení,
slyšet hlásek zvonivý;
proto prvně přišel za ní,
však cítil se tak žíznivý...

Až v té chvíli chudák zjistil,
jak se věci mají,
od té chvíle sousedé
jak upíra ho znají.

Přesto nešlo zabránit,
snad té šelmě v sobě?,
když každou noc chodil domů,
nemoh´ zůstat v hrobě.

***

Vrzla klika, skřípla vrátka,
noha nohu předbíhá
a z kořalky mizí zátka,
flaška strachu nadbíhá.

Kdo odváží se otevřít
mrtvý, léty sešlý hrob?
Alkoholem posilněný
muž lopatou prve kop.

Přidali se další dva,
hrabou, hlíny ubývá,
už v cestě k tělu upíra
víc než rakev nezbývá.

Seběhnuvší celá ves
hrůzou málem nedýchá,
když se silné mužů prsty
zaklínily do víka.

Ležel, jak by včera ho
snad teprve pohřbili,
v téhle části funusy
však léta už nebyly.

Na nervy všem hraje ticho,
nikdo ani nedutá,
co to ve své moci
stvořila Smrt nadutá!?

Víčka bledá semknutá,
rty potřísněny krví;
staré báby potvrdí,
není to zde upír prvý.

Aby ho snad nevzbudila,
jedna šeptem napoví,
prý do srdce by zarazila
upíru kůl dubový.

Netvora pak nutno spálit,
kdyby dále hýbal se;
popel jeho rozprášiti
dobré že je po lese.

***

Za poslední chalupou
vzhůru stoupá hustý dým,
snad upírova duše
stoupá k nebi s ním.

Až do půlnoci hořely
ohně spásy lidí živých,
k ránu popel zmizel
v hloubi lesů stinných.