Pirátská báseň

Loď se zjeví v temnotách,
od města tvého pouhý sáh.
Dolů plachty pirát stáh,
jiskru v očích střídá nach.

Kotva zmizí v hlubinách,
na tebe dolehne těžký pach.
Pirát, ten přeskočí lodi práh,
zjizvený svůj obličej v grimasách.

Rozvíří se kolem prach,
výkřik zní: "Já nejsem vrah,
nýbrž králův blízký brach,
co s ním má jen blízký vztah."

Protáhneš se v mezerách
mezi lidmi. Cítíš strach.
Listí šustí v korunách,
na lících tvých slzy jak hrách.

"Trýzněn byl jsem v nástrahách,
ale ve svých představách
snil jsem o zlatu a o perlách,
které střežíš v pokladnách."

Pirát ruce k tobě vztáh,
klečíš před ním v útrapách,
že město stihne velký krach,
a budoucnost jest ve hvězdách.

Doslov: Ty, jakožto král jsi byl zavražděn, tvé tělo kleslo na dno moře a tvá duše se připojila ke králům minulým. Pirát vyraboval město, zabil tvé věrné přátele a ostatní unesl na své lodi. Pod trestem smrti je donutil práci lodní posádky. Zlato a perly z pokladen rozházel za víno a ženy, sám pak jednoho dne v bouři pohřben byl.