Rozsápán Havrany

Užs někdy potkal havrana?!
Díval se najeho zbraň?
Už tě někdy bolest potkala?
Byls chycen jak do pasti laň?

Podívej se pořádně!
Ten pták,nedočkav je!
Čeká na pokyn můj,
až ti oči vyklove!

Nesnaž se prosit,
nesnaž se lkát!
Raději se začni
o život svůj bát!

Nestojím o řeči tvé,
nestojím o slova lživé!
Chci vidět tvůj strach,
chci slyšet tvůj ryk!
Až přilétne můj brach,
nechť bolestný je vryp!

Nechám rubínovou krev stékat,
nechám tě rvát,
ta hudba je lékem,
když sípáš vztekem.

Jsi bezbranný
tak jako kdys já,
nevíš co tahle chvíle,
co očekává.

Můj temný havrane,
nadešel náš čas!
toho člověka rozsápej,
své bratry povolej

Ať nezbude ani duše v těle jeho
V těle nymfomanka chlípného.
Bude litovat svých činů,
bude litovat svých mravů

Varovala jsem ho,
nechtěl poslouchat!

Vyřežme mu jazyk,
ostřím rezlým,
nechť konec je řečem jeho,
slizkým a vlezlým.

Useknu ruce,
kterýma mne svlíkal,
tupou sekyrkou,
krev jen bude stříkat.

V ty rudé kaluži začne vzlykat,
ať prominou,
ale tím víc se havrani začnou slétat.
Jejich zobáky jsou mou pomstou hnány,
miluji ty dravé vrány!

Bijí se za mě.
Ale i já k dílu ruku dám,
konečně budeš rozsápán,
skyruju tě v zapomnění,
NE! vážně mi tě lito není!