Purpurový vodopád

S každým ránem přichází
pohled do zahrady umírající
Tam pomněnky na mně
děsivě, němě zírající

Bože proč? To děsivé svítaní
S každým jejich pohledem
mě vybaví se ten den, den, kdy
splnil se mi můj děsivý sen
Konečně jsem stála pod purpurovým vodopádem

V temné plačící zahradě,
kde nechal si shnít všechny květiny
Mi plameny dlaždící cestu k Tobě šeptají
pod smrtelně bledým měsícem,
za svitu černé svíce,
Že neprobudíš se již více

Pod závojem obětování omlouváš
své neodpustitelné chování
Je jsi zaslepil,
ale přede mnou neroztáhneš oponu
já odpustit nemohu

Jemný něžný řez mečem,z řezu
malý pramínek z pramínku horský
potůček z potůčku divoké peřeje krvavé řeky
a z řeky purpurový vodopád
Ty zasloužíš si tento pád
Už nemusím nic dělat stačí němě zírat

Na ten okouzlující, fascinující
Purpurový vodopád
Poslouchat jeho nespoutanou melodii
a nakonec snad se pod ním i vykoupat,
než přestane touto dokonalou pohádkovou scenérií protékat

Vodopád přestal svou pohřební melodii hrát
Tvá památeční svíčka začala plát
A mně nezbylo nic jiného,
než vyschlý pramen zakopat

Nyní těžce se mi vysvěluje, že v mé umírající zahradě
Rostou pouze na jediném místě květiny
a jsou jimi ledově chladné pomněnky,
které jakoby mě věčně pozorovaly