Listopad

Byl jedenáctý listopad
a listopad toť splínu čas,
havranů zval k depresi hlas
a do srdcí se vkrádal chlad.

Dívčina jménem Nikola
pár velkých rumů vypila
a v opici se rozhodla,
že zlého ducha vyvolá.

Tak nářadí si zbalila
a na krchov se vydala,
luna úplňkem zářila
a půlnoc se již blížila.

Již celá na kost promrzlá
ku hřbitovní zdi doběhla,
ladně se přes ni přehoupla,
v hrobku temnou se ukryla.

Křesadlem svíci rozžala
své sekyry se chopila,
a jedním mocným máchnutím
od rakve víko uťala.

Když kostru bílou spatřila,
hned vzrušením se zachvěla,
do dlaní svých lebku vzala
a v extázi ji hladila.

Když z extáze se probrala,
se zaklínáním počala,
lebkou nad hlavou mávala
a tajnou mantru zpívala.

Leč stala se věc nemilá,
lebka jí z ruky vypadla,
o zem z bílého mramoru
se na kousky roztříštila.

Když zjistila, co ztropila,
na ex rum z láhve dopila
a v mžiku na mol opilá
se mezi kosti svalila.

Když hrobník ráno uviděl
umrlce s dívkou v objetí,
tu děsem ztuhnul v zápětí
a civěl na ten lásky žel.

Když ze šoku se zvrávoral
a opustil ho děs a strach,
tu po mobilu promptně sáh
a do krizáku zavolal.

Dnes psychotička Nikola
v Bohnicích prášky polyká
a s cejchem schizofrenika
pytlíky lepí zvesela.