Disharmonie Smrti

Vysoká svíčka
jak dětská hříčka
dnes v noci svou moc shlédne,
to, co schvátí,
již nikdy nenavrátí,
jen mrtvé oko k obloze vzhédne.

Jen pohár vína
dnes svého syna
v podsvětí pošle pro duši.
V té temné říši
i v bílé výši
slzy krve oheň vysuší.

Rubáš ten bílý
plameny sílí,
jen oheň se tyčí k obloze.
Noc kráčí k cíli
jak mrtvé víly,
oči se tváříc mrtvě - uboze.

Jak slunce svit
vlk snaží se výt
v kraj tichý. Hlasy již umlkly.
A bílý sníh
jak nejkrutší hřích,
vrahové tělo v houštinu zavlekli.

Temný hlas zvonu
na nočním honu,
zlé hvězdy na zemi shlíží.
Ten houslí hlas
ty uslyšíš zas,
však konec tvůj se již blíží.

Kde tančí víly,
tam houštiny kvílí.
Měsíc - snažíc se nebe oběsit.
Tak seber svou čest
a dotkni se hvězd,
ať můžeš na zeď hlavu svou zavěsit.