Zánik

Když vypluje z oblaků sivá záře
a stezku smrti osvítí,
nalezne na ní tebe - lháře
svými paprsky tě zachytí.

Nezmizíš z jejího věčného svitu,
nesmlouvavě ti bere dech,
podrobuje tě nitrozpytu
a ochlazuje tvoji krev.

Zaplatíš cenu za své činy,
vytí se z dáli krade blíž
tvůj duch se vsákne do zeminy
světla dne už nespatříš.
- důvod toho? Tedy slyš!

Patříš k té prchavé lidské rase
- tu temnota brzy pohltí
a příroda v celé své kráse
zbytky tvého světa rozdrtí.

V hledání svobody uzamkla sebe
ve společenském vězení,
nyní jí vzpoura v základech zebe
a přivolává soužení.

Záhubu sobě připravila,
jako ty v noci zaniká,
pro vraždu všeho o čem snila
zoufale hledá viníka
- v tom ona velmi vyniká.

A už vlci pomsty doběhli tě,
tvé měkké maso trhají,
drásají zuřivě i hbitě,
ti slitování neznají.

To běsnění by jiný tvor přežil,
však že ty patříš k prokletým,
a že jsi se lži rozšířit snažil
zadusí tě zkázy dým.

V bolesti v křiku rozplneš se,
tělo vlci v energii promění,
že podobné tobě Země nese,
k lidstvu se blíží zatmění
- zastřené záhuby znamení.