Alexis

Chodíš světem dál a dál,
nikdy nejseš sám.
Každej rád tě má
s tebou si zazpívá.
Bohužel byl to jenom sen,
který zničil nový den.

Chce se ti ještě spát,
ale musíš vstát.
Do toho hnusnýho světa,
kde pro každýho seš sketa.

Každej tě tu nenávidí
a ty víš,
že tě dlouho neuvidí.Když přežiješ dnešní den,
vyskočíš konečně z okna ven.

Bydlíš v 10. patře a dobře víš,
že krásně dlouho poletíš.
Počkal sis na noc,kdy svůj skutek vykonáš,
už stojíš u okna a sladce se usmíváš.

Létání bylo pár vteřin jen,
řekl bys,že to byl krásný sen.
Sen skončil ránou o zem,
ale ty jsi nebyl shozen,
nýbrž skočil jsi z vlastní vůle,
ve světě vládla jenom zvůle.

Teď jsi šťastnej konečně
a já píšu horečně,
že ty jsi mě navštívil.
Jenže ty jsi smrt.
Proč jsem ti nadával,že jsi zmrd?!
Každou noc naháníš mi strach,
já vím,že jsem vrah,
i můj život čeká krach.

Nevěděl jsem,že můj smích
byl tak velkej hřích.
Věděl jsem,že jsem ti škodil,ale nebyl jsem sám.
Když jsem na tebe partu vodil,
mrzí mě to,přísahám.

Každou noc nemůže spát,
ty necáváš v mý hlavě vítr vát.
A do očí zařezávaj se mi střepy,
jen proto,že vyprávěl jsem klepy.
O tobě a tvojí holce,,
kterou jsi poznal už ve školce.

Burácí hrom v mým baráku,
to proto,že jsem se svez ve tvým bouráku.
Přejel jsem člověka,
za to jsem nemoh´,
neměl se tam motat-to je pravda odvěká
a já byl lenoch.
Do basy jsi šel ty jako vlastník auta
a mě doteď považovali za skauta.
Teď trpím a vím,že jsem si to zasloužil.
Teď trpím,kéž bych si to nějak odsloužil.

Nechtěl jsem ti zabít holku,
hrabala se mi ve stolku.
Vytáhla mojí pistoli
a já jí v afektu hlavu ustřelil.
soudce krátký ruce měl
a já opět neseděl.
Byl jsi to ty zas,
smrděls v bese jako kvas.
Pomsta,ta se dala čekat,
jen jsem netušil,že se budeš tak vztekat.

Náhle ozval se zvon,
zahřměl tvůj hlas jako hrom:
"Vrahu-ty bídáku,
Alexis tě rozloží a zničí chcípáku!!!"