Děsivej Sen

Usínáš, v klidu a pohodlí.
Snad ani vrtačka tě nevzbudí.
Ale něco přece ruší tě,
a není to tvé nejmladší dítě.

Prudké světlo tě do očí bije,
a postava v něm,tě pohledem saje.
Malá, hubená a velké oči,
na tebe jen posunky a žádné řeči.

Vedle ní další
a snad ještě menší
a ošklivější.
Obě tě pozorují
a rukama mávají.

Pomalu se přibližují,
očima ti mozek převracují.
Po tobě natahují ruce své,
vychrtlé, ošklivé a šedivé.

Už jsou skoro u tebe,
jen křik a bezmoc se ti z těla dere.
Už nejsi ve svém pokoji,
stvůry na tebe sahají.

Na sobě vubec nic už nemáš,
a s křikem teď hodně váháš.
Moc se totiž neosvědčil,
ten jeden netvor,
ti cosi do krku strčil.

Jezdí ti to v těle
a vnitřnosti to sebou bere.
Ven to jede jak jinak než z prdele.

Tvor zkoumá věci na tom stroji,
dívá se zda o něco tě neochudili.
Asi tak tě za to dole bere,
a tahá a rve,
a že tě to bolí vubec nechápe.

Jestli je to sen,
tak vzbudit se chceš,
Hrabou se ti ve vlasech,
asi hledají veš.

Marně.
Tak tě holí,
na každé straně
a tebe to bolí,
mají tupé stroje.

Ten větší se ti zadívá do očí,
tak prudce a děsivě,
že tě to ničí.
Tvé tělo skučí,
hlasivky křičí.

Budíš se.
Nikde nic.
Postava nedívá se.
Je prostě pryč.

Spocený jak sportovec jsi,
kontroluješ to dole
a taky vlasy.

Všechno je v pořádku,
ach jo,
chtěl bys teď pohádku.
Na dobrou noc,
protože máš strachu v hlavě moc.