vlkodlak

ještě se šeří když chlad noci
dává si rande s teplem dne
v krajině kde zemře rád
aby s večerem znovu procit
a stihl ukojit svůj hlad
dřív než zas měsíc zapadne

s každou nocí projde proměnou
srst bohatá po těle se zježí
zuby ceněné v tlamě místo úst
dostihnou lehce oběť nevinnou
čímž ukončí tvrdě nutný půst
jež přes den ovládá jen stěží

jak dlouho ještě jeho prokletí
bránit bude v klidu spočinutí
jak dlouho vytí bude rušit noci klid
snad den, možná několik století
v horách Transilvanie donucen bude žít
ten co vše dal by za jeho naleznutí