Ďáblova zkouška

Říká se,že láska je boží dar,
někdy se ptám proč mi to Bůh udělal,
měla jsem být zapomenuta,
ale on mi seslal anděla.
Někdy se s ním cítím v bezpečí,
někdy se ve mě hne prázdnota,
vešla jsem snad do kostela,
že zmizelo mé prokletí?

Prosím ďábla o pomoc,
aby mě vzal opět pod svou moc.
Prý to už nejde,
i když jsem spáchala velké hříchy,
že nemám srdce z kamene,
ztratila jsem všechny své pýchy.
"Tvé srdce teď hnusně hřeje láska,
na tvůj vztah je v pekle uzavřená sázka."

Už nejsem jejich holčička,
stala se ze mě prý dobrá dušička,
není to však pravda a vi to víte taky,
to uvnitř chce kruci zpátky!
Chci psát lidskou kroniku smrti,
vy to přeci víte,
že mám v sobě hodně chladnosti.
Proč se srdce nechce vrátit,
černou barvu zase nosit?

Je to snad ta láska,
která mé srdce drásá?

Peklo vyhrálo svou sázku,
dopřálo mi konec toho vztahu.
On rve mi srdce z těla,
drtí ho v dlani,
proč jsem to všechno cítila,
a slyšela při tom zvony?
Byl to ten koho jsem milovala,
srdce nechce pochopit proč to udělal,
proč jsem to dřív neviděla,
že mi jen lhal?

Ani není možný,
že mě to tak bolí,
popadlo mě snad šílenství?

Ďábel jsi mě k sobě vzal,
a někoho mi ukázal.
Poslali tě z pekla,
jako na zkoušku,
já v tobě viděla anděla,
rozpoutal jsi ve mě válku.

Šoupli mě sem zpátky,
lásku mou mi vzaly,
už slyším všechny nářky,
hnilobné duše do mě narvaly.
Vidím všechnu bolest lidí,
já zůstala sama,
teď prosím o odpuštění,
napadá mě jen sebevražda.

Napadá mě jen smrt,
zlý člověk se ve mě zvrt,
doufám,že se dostanu do pekla,
a tam začne moje válka!!!