Víc jen tma...

Proč oblohu zakrývají mraky,
proč děti nepouštějí už draky,
proč se ráno stmívá,
proč se slunce neozývá
a nebe zahaluje tma.

Strom ani své listy už neudrží,
pole i města ničena jsou průtrží,
hromy a blesky oblohu křižují,
plameny všechny lesy sužují
a zemi zahaluje tma.

Křik i pláč zmizely v dáli,
odešly věci, které tu stály,
jen strom zůstal tu dál,
stalo se to, čeho se bál,
okolí zahalila tma.

Chlad proniká pod jeho kůru,
už jen poslední vteřiny je ještě vzhůru,
prázdnota v srdci rychle ho ubíjí,
do spánku brzy s pláčem se uchýlí
i jeho zahalí tma...