Podzim

Krátí se rok co rok zase den
A mezi dlažebnímy kostkami
Skví se se rozbředlé listí jen

Kraj spící pod šedýmy mraky
Nikým ničím nerušen
a sklopené hlavy lidí jako podivné vraky
protínají můj sen

V scenerii tak prazvláštní
sedm postav v kápích a sutanách
jsou to temnoty andělé strážní
z rakví co nesou na bedrech padá prach

Jdou k cíli věčnému
instinkt vede jejich kroky
dojdou k místu tak zasněnému
kam chodí už roky