Muž ve viktoriánském

Osm hodin vánočního večera
dvojice postav v temné ulici.
Shora je z úplňku smrti dcera
hlídala - měla úsměv na líci.
Ve vzduchu byl tak neobvyklý chlad,
jako když noční přízrak cítí hlad.

Bledá dívka sevřená v náruči
a zlomený nevěřící si kluk.
Slyšel její dech – vítr, co skučí –
a vnímal tichý svého srdce tluk.
Doufaje, že mu dnes přeje štěstí,
opíjel se tou vůní jak trestí.

Pohladil ji po holém rameni.
Lekl se mrazu jejího těla.
Jednou byli o lampu opřeni,
teď leželi – ve spárech ho měla.
Za všechno mohly ty její oči,
bez duše, jež lehce svět přetočí.

Lehla si na něj jak kytka zvadlá,
Jeho nahý krk si našla jazykem.
Tu slonovinová mlha padla,
prozradil bodavý polibek sykem.
Leskly se zuby podobné trnu,
na rtech jí viděl karmínovou skvrnu.

Vampýrka si dál vychutnávala
každičkou kapičku slaďoučké krve.
Duše z mladíka zlehka prchala -
- jen konec posledního poprvé.
Vždycky se smrtonošem to skvělé
končí krutou smrtí hostitele.

Klekla na zem a utřela svá ústa
pokrytá delikátním lidským mokem,
shlédla níž, kde leží mrtvola pustá,
usmála se --- byla na nohou vskokem.
Vycházel znovu tajemný měsíc,
uslyšela ty kroky ji děsíc.

Ohlídla se tam, kde byl jen stín předtím,
teď tam stojí velikán v kabátě rudém,
oděn v černé šatstvo s jemným šitím,
tmavé jezdecké boty a klobouk s pruhem,
s pentagramem bílé rukavice,
s brýlemi démonické edice.

Okolím se rozlehl chladný hlas:
„Nemožné jak svádíme své potravy…“
Démonka shrnula z očí svůj vlas
a zaujala bojové postavy.
Muž ve viktoriánském se jen pousmál
a vytáhl zpod kabátu svůj velkopal.

Slyšet byl jenom nelidský vřískot,
rychlé pohyby zasvištěly vzduchem,
po nárazech následoval pískot,
zazněly dvě rány velkým ruchem,
pak už jen dívčí bolestné vzdychání.
Nad dvěma pahýly se muž nadklání.

Promluvil ke znetvořené v šeru,
sarkasmus byl v tom hlase temném slyšit:
„Vstaň! Bojuj! Nemůžeš na mou věru?
Chybí nohy? Má se to v něčem lišit?
Obnov si je! Nemůžeš? To jsem tušil.
Další nepravý vampýr, jenž mě rušil.“

Cítila hlaveň ze stříbra tam dole
na svém srdci – kůži jí spalovala.
Uslyšela další ránu pistole,
a pak už nic dalšího nevnímala.
„Omezení jsou opět aktivována,“
vampýrů král informoval svého pána.

— — — — — — — - - - - - - - - - - - - - - -
„Mrtvola bez krve a v prachu tu kostra!“
volají svědci pod velkým tlakem.
Polibek úsvitu svítí dnes tak zostra.
Starší muž s policejním odznakem
došel na místo nočního zločinu.
…
Big Ben odbíjel osmou hodinu.