Přízraky v sonetu

Kolem mé postele, těch rozviklaných már
obcházej postavy jak nadvzdušné stíny
Jsem ještě mladík, nebo jsem již tak stár
že po bradě stékaj mi mé vlastní sliny?

Oči se mi klíží, když na mě se sápou
ty jejich pařáty zpoza zrcadla
na rtech mě mrazí sám Edgar Allan Poe
kterému noc, jako jim, též duši ukradla

Snad je to jen sen,jen snění lucidní
jen mlha co do duše se vkrádá –
však popadá mě zvláštní touha suicidní

Tančí si kolem mě a jejich oči žhnou
jak poslední hvězdy na nebi
co z černa vesmíru (mé duše) nikdy již nespadnou..