Vendetta

Vendeta je slovo psané písmem pro něj svatým, v zármutku nalezeným....

Soumrak ranní je mu svědkem a vítr tiše poslouchá. Jak srdce tehdy živé, teď žalem umírá. A v mrtvý, chlad darující kámen se mění.Mysl tím vším poznamenaná, hlasitěji než ticho je, slova kruté pomsty volá.

Srdce ztichlo, pohybu nemaje.Skála na kterou se teď podobá, je chladný štít ,jež chrání co musí být před světem zkryto.Láska je tam též...k té co mu vzaly.

Ona byla mu andělem, on její křídla zřel a moc jejich znal.On byl zase démon, co v děctví se jím stal.V nemoci kruté pomohl mu satan, prý ten, co mor sesílal.

V pekelné temnotě, ale živ, prosil o kousek duše, žádostivě tak, že i dobro nevyšší se smilovalo nad ním a ji, anděla mu posilá.

Když procitá po bilými křídly anděla a srdce zas začne hřát, tak pět božích mužů si ji ve stínu noci vezmou a pak! Spáchají dílo tak zločinné, že pouze jen v Tortuře trestu nemaje.

Anděl mu zmizel z očí, pouze její krev na dlaních a tváři má. O ví že kdyby posečkal, zas ráno polibek jí dá.

Tak démon k vykonání strašné pomsty přísahá....