Bar

Tak tenhle bar jsem dlouho hledal,
neón se do tmy zubatí
a vstřícně hlásá: „Jen račte dál,
zde se penězi neplatí.“

A tak jsem vstoupil plný naděje,
že si dám zdarma něco k pití,
co duši mou i tělo zahřeje
a podpoří mé bídné žití.

Zastavil jsem uprostřed lokálu,
kdopak mé kroky asi řídí?
a docházelo mi dosti pomalu,
co to mé oči vlastně vidí.

Moje šťastná hvězda dneska svítí,
slzu radosti zamačkávám stěží,
stoly plné jídla jsou a lahodného pití
a kolem roj kurev se hemží.

Tady se cítím pánem nad pány,
nelibě vzpomínám na ty roky,
kdy osud rozdával mi jen rány,
teď mu to vrátím i s úroky.

Myšlenku na střídmost jsem zavrhl,
vždyť posílí tě, co tě nezabije
a s neskrývanou chutí jsem se vrhl
do té nespoutané bakchanálie.

Já zažil věci – to svět snad neviděl,
děvky mi dali rozkoš nepoznanou,
šampáňo pil jsem z jejich nahých těl
a cpal se přitom téměř božskou manou.

Možná, že je to až k nevíře,
v tu chvíli pohrdl jsem budoucností,
choval jsem se jako divé zvíře,
jak sám bůh obžerství a hýřivosti.

Tu se v baru náhle setmělo
a dříve než jsem se naděl,
odnikud zablýsklo se, zahřmělo
a z poza kouře vyšel ďábel.

Já málem podělal se strachy,
když řekl: „Zaplať jak se sluší,
nechci však tvé bezcenné prachy,
nech si i tu svou bídnou duši.“

Mě zdálo se, že se snad usmál,
když vyřkl nade mnou ten ortel:
„Za to žes zdarma jedl, pil a šoustal,
ti budu věčně jebat prdel!“