Démoni

Schovaná za stromem koukám se na rej čarodějů.
Jejich oči jsou plné ohně, jiskří krutostí a zlobou.
V hlavě probíhá mi celý život, snad milion dějů.
Přistoupím k ohni, kovový kůl mi do hrudi bodnou.

Pak stejně krvelačné oči jako oni budu i já mít.
Toužím po krvi, po pomstě celému světu chci zlo.
Na co je láska, co je to touha k čemu dál žít.
S démony odejít do pekel, kdyby dneska to šlo….

Černý anděl pomstit se toužil na duši mojí.
Vypálil díru do srdce a zbytek ošlehl ohněm.
Proto teď žiji život co k temnotě mě pojí.
Působím jemně a mile, nedej však na ten dojem!