Oběšenci lásky

V chladném svitu luny
objímá je černo lesů
Po cestě, jak dvě vlny
jdou – po cestě plné běsů

Dva milenci kol hřbitovního kvítí
vedou se za ruce, vstříc nekonečné cestě
Ten les – ruce jeho – sráží je jak vlnobití
a on – svírá dlaň smrti – své nevěstě!
Šedý oblak na ně shůry dýše
a fouká jim své stříbro do vlasů
Po cestě, vzhůru do nebeské chýše
odchází spolu, dlaň v dlani, do věčných časů

Dvě smyčky na větvi
výstražně a lákavě je svádí
Cosi tíživého v mysli tkví –
ten pohled mraziví, po duši je hladí

Už ruku v ruce na větvi se houpou
pár decimetrů nad černou hlínou
Nikdo nepostrádá tu holku hloupou –
jen ať si tiše v lese spolu zhynou…