Viselec

Snad že zas pršelo má paní
já musel myslet jenom na vás
odpusťte mi to přirovnání
jak oběšenec na svůj provaz.

Stejně tak na vás visel jsem
vzhlížel k vám jako těžký blázen
možno mě nazvat viselcem
pohledem vaším jenž byl zmrazen.

Já chtěl bych představit si vás
jak jdete přes rameno s kosou
jak jenom nemám myslet na provaz
když přicházíte ke mně rosou.

Smrt rád bych přijal z vašich rukou
ó kéž byste se přiblížila
jak srdce která pro sebe jen tlukou
když duše v temnotách jen žila.