Doteky pražských zdí...

Když v Praze nastane noc
půlnoční hodina pradávných pověstí
ticho a samota dostanou moc
utíkej člověče před světem bolestí.

Popěvek meluzín z prázdného vikýře
zjeví ti hrozivou jistotu
hlasité skřípání brnění rytíře….

To dávná strašidla
vytáhla stavidla.

Popsané omítky svým vlhkým tělem
tajemná zákoutí skrývají prach
děravá střecha pod zlatým zvonem
to kdosi z deštníku střepával prach.

Kohoutí kokrhání děsí spáry duchů
chodidla vztekle kloužou po dláždění
zanikne jekot jejich v každodenním ruchu
ve světle slunce - duchů vidět není.

Den rozespale vstává
paprsky odňaly strašidelná práva...