Noc snů

Noc snů

Dnes zas černý večer,
má víčka ztěžkla snem
a do něj kdos temně šeptá,
bych z chýše vyšla ven.

Jako v transu, omámená,
v malátnosti spánkové
vstávám a jdu ke dveřím,
skřípe dřevo bukové.

Bosá jsem, jen v nočních šatech,
a venku zima, chlad večera.
V nebi září kruh úplňku,
kraj Luna barví do šera.

Až v půli cesty k lesu,
co za domem se tyčí,
mě strnulosti zbavilo
táhlé vytí vlčí.

A přede mnou, jen kus dál,
v stínech stromů posledních,
kdos jistojistě ukryt stál;
v těch hodinách nevšedních.