Upírova zpověď

Upírova zpověď

Trávím život ve stínech,
v lesích skryt po stovky let,
a samotou se věčně černá
celičký můj širý svět.

Lidí celá pokolení
časem hlína přikryje,
však čas nedotkne se toho,
kdo už dávno nežije.

A co mi je k hanbě dáno,
sám ke smrtem přispívám;
a co trápí mě mnohem víc,
ty mrtvé ve snech nevídám.

Tak své duše slepé, němé
a noční temnoty se ptám:
„Lze tu bolest stálou zmírnit?“
Proč způsob nikdy nepoznám?

Se mnou Osud krutě si
den za dnem jen pohrává
a s tímhle hráčem každý vítěz
vždy zákonitě prohrává.

Dokonce Smrt – má věčná společnice
nade mnou slzy roní,
ač směje se skřípotu palečnice,
neb stvořen nejsem pro ni.

Přesto v patách mi stále kráčí,
za ní zástup umrlých,
snad obětí hladu upírů,
na nebesích nechtěných.

***

Předchozí - http://liter.cz/Basne/246215-view.aspx
Další - http://liter.cz/Basne/246305-view.aspx