Střetnutí

Střetnutí

Dívka jako přimražená
z místa krůčkem nehne se,
její duše rozervaná
stěží svůj strach unese.

A neznámý cizinec
kráčí volným krokem blíž.
´Prober se, ty huso hloupá,
vždyť jistě ještě spíš!´

„Ach, nač ta přání pošetilá,
vzhůru jsi, až dost!
Čeho se tak bojíš, milá?
Jen zvaný nejsem host…

Eleno, proč třeseš se?
Tvá vůle je mi nad vše svatá.
A té snad se zprotivit mě
nepřiměje ni mince zlatá!“

Zastavil se na pět kroků
od mladičké nešťastnice,
srdce strach jí svíral jak
pařát staré polednice.

Skrze rty mu sotva šeptá:
„Odkud jen znáš moje jméno?“
On úsměvně odpovídá:
„Vítr mi řek, drahá Leno.“

Elen, hledě v jeho úsměv,
s kým hovoří poznala;
tímhle nočním přízrakem
ji strašívali odmala.

V poznání křikla: „Vím, kdo jsi!“
Usmál se zas: „I já tebe znám.“
Líce jí pobledly, než děla dál:
„Nechej mě být, strach velký mám.“

„Ano, já vím.
Ta vůně strachu
nejhezčí je
z lidských pachů!“

Zubil se a v očích mu hrál
plamen dravých, lítých šelem,
co na kořist si brousí drápy
ještě zrána, před večerem.

V jejích očích spatřoval
pořád bezedný jen strach
a srdce jí bylo jak
kostelní zvon na poplach.

***

Předchozí - http://liter.cz/Basne/246305-view.aspx
Další - http://liter.cz/Basne/246502-view.aspx