Volání temnoty

Volání temnoty

„Ty snad chceš, bych se stala
také jak ty příšerou?
Kéž tě za to, bídníče,
Boží mlýny semelou!“

Vypustila z úst konečně,
co duši její tížilo;
překvapena však dál stála,
když lépe jí nebylo.

Upír chvíli zamyslel se,
než odpověděl nevinně,
jeho slova ovšem v uších
pálila ji po vině:

„Mám-li pravdu dít,
tak zvažoval jsem toho.
Ale neměj taký strach,
nechci po tě mnoho.

A troufnu si říct, bez zábran,
že dám ti víc, než seberu.
Musím uznat, není pochyb,
když si to tak přeberu…“

Na okamžik umlkl
a zaznamenal změnu:
dívka méně bála se,
ona naslouchala jemu!

„Vše jasnější je nad slunce,
dáš sbohem světa temnotám,
každé trápení tě přebolí,
i denním dlouhým samotám.

Zmizí všechno utrpení,
budeš volnější než pták,
očím tvým snad bude dán
andělů bezmezný zrak.

Uši tvoje uslyší vše,
co jenom si budeš přát
a zmizí všechny neduhy,
co z lidství můžeš znát.

I z toho tvého ničeho
už nezbude nic,
ztracené vrátí se ti v srdce
a co ještě, víc?

Není to trestem,
snad požehnáním jen,
ten dar volby,
jenž mně byl odepřen.“

Oči se jí rozjasnily
a v duši měla klid,
nyní již dobře věděl,
svolení že bude mít.

***

Předchozí - http://liter.cz/Basne/246499-view.aspx
Další - http://liter.cz/Basne/246609-view.aspx