Dotek noci

Kráčíš nočním parkem setmělým,
spokojeně jdeš s úsměvem veselým.
Měsíc v úplňku svítí Ti na pouť noční,
osvětluje i okolní malé město Vánoční.

Po vyšlapané cestičce míříš zas dál,
pocity vítězství, jsi totiž noční král.
Vzduchem se line nasládlý pach krve,
pro sebe se radostně usměješ nejprve.

Jsi upír, jeden z dětí matičky Noci,
při Tvém úsměvu není lidem pomoci.
Plačící pannu na lavičce teď smrt čeká,
smutného umíráčka jí hraje řeka nedaleká.

„Vesele Vánoce!“ zašeptáš jí do ucha,
zvedl se vítr, který dívku teď rozcuchá.
Nocí nese se Tvůj zvonivý smích,
konečně jsi zas dostal jednu z nich.