Zabila, Zabil

Zabila, je to stvůra, vrah!
Jde na popravu, v očích strach.
Kat znuděně si píská,
Smrt ve vlasech ji víská,
Svýma rukama od krve.

Dívka mladá, sotva patnáct let,
A už pro ni končí svět.
Udělala chybu, za ty se platí,
Osud desetkrát ti vrátí,
Když vzepřít se mu odvážíš.

Pár sladkých slov, polibků pár,
Nevinnost padne, je to tvůj dar.
Jedna noc ve znamení vášně,
Bohužel, on nebral to tak vážně.
Odešel, ona však nezůstala sama.

Porodila dítě, holčičku sladkou,
Ona však nechtěla být matkou.
Trochu zmáčknou krček,
A je mrtvý, skrček.
Pak jí dojde, co udělala…

Teď tu klečí, hlavu na špalku,
Nedoufá v žádnou fialku,
Co mohla by jí zdobit hrob.
Křičí vzhůru : ,,Jen se zlob!“
K Bohu, co ji neslyší…

Katova maska, je červená jak krev,
Však v jeho očích, vidí hněv.
Poznává oči toho, koho milovala,
Toho, kvůli komu mordovala.
Toho, kdo ji opustil.

Tupý úder sekery,
Najednou nic nebolí.
Hlava kutálí se, oči dokořán.
V nich láska, touha, nenávist.
Všichni slyší druhý sekery hvizd.

Kat padá k zemi,
Proč to udělal?
Nikdo neví.
A ta, která věděla,
Jeho rukou zemřela.