Maska madam Temple

Dnes mají se průvody hnát zlatavým sálem,
v němž s maskami na tváři intrik se vzbouří,
a hosté jak loutky před prvním bálem,
kol jeviště bez opon jak stíny krouží.

Jen naoko nevinní, však v očích z křišťálu
kde hledal bys vášeň niternou z duše,
mdlé oči se otáčí kol zlatého sálu,
srdce živých panen hle! Tváří se suše.

Houslista kdež housle své za víno prodal,
hraběnky s šaty šitými z pohřebního sametu,
však do srdce mého ten pohled až bodal,
já pro dnešek se rozhodl sejmout svou pietu.

Když vína pohár jak krev hořkého spánku
mou sokyni s blaženou tváří k zemi skolil,
já tiše s ní ven do mrazivého vánku,
tvář její ledem protkanou voskem jsem polil.

Pak opět já vrátil se do sálu masek živých,
hle na černém jevišti kdes hráli ti, jenž mučí mou duši,
náhle kdos vstoupil do řad davů žárlivých,
já vytušiv můj hrůzný čin již lidé tuší.

Některé zrůdy šeptaly o mě snad,
však před mým zrakem nářku se pýřily,
já však utéci měl snad bych se bát,
páry jak supi kol mně rychle vířily.

Ze strachu z prohry jež uřkne mě z vraždy,
rychle jsem proběhl zlatavým sálem,
pokud mě odvedou v cele budu navždy,
však dnes intrik slavnost je smrti bálem.

S šílenstvím v duši mé úžasem rozpolcené
jeden z mých druhů rozběhl se za mnou,
já snaživ se oprávnit své skutky zvrácené,
vymýšlím léčku mou - jedinou klamnou.

Já zavedl v šílenství druha k oné ženě,
jíž po tvářích lila se vosková maska,
možná ta podoba k mořské pěně,
jak sám jsem usoudil - již není to kráska.

Následovatel provázen hlasy zuřivého davu
tak všichni spatřili tělo hraběnky spanilé,
já stále posednut dýkou usekl jí hlavu,
"ať duše trpí i tělo zavilé."

Ženy v krásných róbách začali omdlévat,
když já s niternou touhou torzo hlavy pozvedl,
nač měli by s šílencem dál v sále pobývat,
vždyť já je všechny odporně podvedl.

"Vidíte lidé, toť snadné masku sejmouti,
teď pohleďte do tváře té lidské trosky!
Již dále nesmíte toužiti po smrti,
ta žena pohlédla do tváře své masky!"