Vrah

Slunce odchází, pomalu zapadá,
Přichází šero, tma vše kolem ovládá,
V mé mysli v okamžiku bude černá vlajka vlát,
Shoř světe, ušetříš mi práci, budu rád.

Co se skrývá za tou tmou?
Kam chtějí všechny lodě, bárky plout?
Proč odsud neodvedou lůzu zlou,
Všechny kromě té která je jen mou?

Hladina zčeřená, tuny dřeva jsou pryč,
Má krev pobublává, v hlavě věčný chtíč,
Co od života očekávám? Chci všechno, chci nic.
Krvavé stopy v tunelech života, ztratil jsem jejich klíč.

,,Láska je mi zakázána, v mém srdci notně zpřelámána,
Nesmím do cesty ženám vstoupit, ale s mečem nesmím nikdy ustoupit.“

Celý přístav právě usíná,
S ním i ty dívka nevinná.
V tento čas jen pro mne dobře jest,
V tvých očích neutrpí moje čest.

Můj stín prochází po nábřeží vyprahlém sluncem,
Mé slabé kosti v jeho výsostném popředí,
Všechny mé hodnoty mají značku Unce,
Vše co se mě týče je značně výstřední.

Můj orel se nad katedrálou majestátně vznáší,
V mém spěchu se mi od bot nezadržitelně práší,
Vzbuzuji podezření, že jsem masový vrah,
Jsem z masa, však nevidíš mě, v tvých očích strach.

Dnes další z mých úkolů má být splněn,
Ač čeká mě velké nebezpečenství, cítím se klidně,
Když ho nesplním, vím, jsem tím utvrzen,
Že ráj otevře mi svou zlatou bránu vlídně.

Jsem jen svůj strážce a za dnešní temné noci,
Další z mocných mužů zavře na vždy své oči,
Za znění famfár se vytratím za oplakávání šlechtice kostí,
Odejdu po červeném Peršanu, v zádech toho který se mé smrti zhostí.