Na zdraví!

Kmitavé plaménky tisíců svic,
přetěžké dýchání děravých plic,
dere se skrz černé zpuchřelé dveře,
z nichž pitvorně trčí kost divé zvěře.

Zdi nahlas dýchají, kašlou černou hlínu,
ach drolí se, drolí na černou zem
a krysí čumáky topí se v horkém vínu
v němž zůstal rubáš namočen.

Tak na zdraví! Připíjím vyhaslé purpuře,
kamenům ledovým, prastaré tortuře,
jež zůstaly ztraceni v chodbách svých dob,
kde já i nalézám svůj vlastní hrob.