Podzim

Koncentrace bolesti a lesku
všechny tváře podzimního stesku
pád rychlostí kulového blesku
do propasti
Již není z ní úniku
tváře plné zániku
padám do tmy
zděšený
Je to propast smrti
a lano mé je krátké
ven vylézt nemůžu
ale smrti nepomůžu
bojovat budu
do posledního dechu
tento prohraný boj
já nikdy nevzdám se
chci odejít hrdě
a né jako troska
smrti se smát
život marně hledat
postavím se na nohy
teď hned
chodící mrtvola
s tváří pobledlou
pevným krokem kráčí
s hlavou vzhůru
odtrhnout ty hadice
a nechat tělo žít
ale ne
bez nich tělo nežije
na kolena padám
sílu poslední ztrácím
krvácím.