Ticho

Za okny déšť padá
a blesky protínají noční nebe.
Noc se i do domu vkrádá
a mě na zádech mráz zebe.

Šepot klouže spolu s tmou
po domě prázdném
a Ty se spolu se mnou
skrýváš se v tichu zrádném.

Hororové myšlenky spalují mé tělo,
jež zamotat se do pavučin lásky chtělo.
Ani dýchat si nedovolím, zvuky slyším
v jejich mrazivé melodii. V koutě se krčím.

Plíží se po domě snad smrt sama?
Blíží se vyvrcholení pro tohle drama?
Tisknu se k Tvému tělu, které zalil pot,
pohled nejistý upírám na špičky bot.

A pak náhle ticho… Snad byl to jen sen,
který hloupě, v tuto chvíli, zdál se mi jen?
Ve Tvé náruči se zas spokojeně stočím,
pohledem podlehnu Tvým temným očím.