O úplňku

Od soumraku ku soumraku
lesem se zvíře plíží,
jemně našlapuje
a k nebi marně vzhlíží.

Vítr jemně čechrá listí,
břízy větve sklání,
ku potoku chodí píti
vlci jenž jej chrání.

Od soumraku ku soumraku,
kulatý měsíc září.
Bojte se, třeste se,
Vždyť jsou po vás, lháři!

Nebe celé zmodralo,
začíná se stmívat.
Vítr se zvedá, šustí listím,
slyším vlky zpívat.

Zpívat píseň radostnou,
bez lidského rozpoznání,
že už ji lapili,
že k oběti se sklání.

Šíp proráží cestu trním,
namířen je na vlka.
Chystajíc se krev prolít,
ve zpěvu je pomlka.

Oběť shlédla zmatek vlků,
proražen je jeden bok.
Lesem dívka uhání,
slyší šípy a další zvuk.

Krev proráží v obličeji,
od šlehanců v rychlý spěch!
Střelec šípu za ní běží
vlci prchají do hlouby lesa zpět.

Ať se zdálo všecko šedé,
jen pár oděrek dívka má.
Vlci už neschází se u lesa
ruka střelce hrob vlka přikrývá.

A tak vlci vijí v lese, ne po ruce
či noze, ale laň nese
a ptáci kde hrob, dělají zob.
Vůdce smečky na dně,líbá svůj hrob.