Světla, mlha a noc

Tak světla svítila,
prosvítala parkem temným,
osvítila tichou mlhu,
a nebylo člověka, co by je zhas.

A i kdyby se našel,
hasič světel bílých,
nezměnilo by to vůbec nic,
světlo by zůstalo v nás.

Ticho se však neudrží,
křik oživil tento háj,
a tou nocí stejně jako objevil se,
křik utlumila mlha zas.

Byl zde snad někdo,
kdo utišil jej či zahnal strast?
Nikdo to neví, světlo je matné,
poznalo však, že to ženský byl hlas.