V Noci

Slunce zapadá, oči se klíží,
vylézá záhada, po tmě se plíží,
na město padl stín, ulice – prázdné,
duši popadá splín, odvaha vázne.

Vrah, duše jeho jest naplněna temnotou,
oběť, náhle opředena opojnou slabotou,
vrah, již dávno zapomněl,co je to hřích,
oběť, stává se jednou z neživých.

Pod rouškou noci, kdy my všichni spíme,
dějí se věci, jež nezastavíme,
kulka nachází cíl, nůž kůži protrhává,
krev hrne se z žil, smrtka kosou mává.

Vrah, již další oběť si hledá,
oběť, pozor, jen tak se nedá,
vrah, zas vzal další život nevinný,
oběť, již dávno je jednou z neživých.