Siréna

Uprostřed moře ostrov temný,
sny námořníků Siréna mění v perly.
Barva bílá tělo jí trhá,
hlasem svým, lodé k útesu láká.

Klenby černé místo srdce má,
sochy v nich stojí
a křídly mávají

Mořská Siréna lodě zas láká.

V čase námořní nesmí se vrátit,
oči otevřít.
Zavelet: „Od ostrova dále!‘‘

Vraky lodí Siréně obličej lemují,
v očích bílých oběť se blíží.
Na povel čekají,
námořníci bezzbranní.

Siréna bílá myšlenky životem říká,
dotyk trávy další loď trhá,
Siréna ponurou píseň zpívá:
„Noc pro noc planeto pekelná, lidé kamenní,
slunce spící, měsíci nevycházející!
Čtyři životy mám, ale den žádný.
Mé noční přání?
Ničit vám lodi!‘‘

Příšera moří, smrt nám věští,
klenby černé loď trhají.
„Siréno bílá, promluv naposled!‘‘