Píseň o upírech - I.

Na světle měsíčním koná se bál,
kterého snad každý se bál.
Protože z hostů už kdekdo krev sál.
Ten plácek leží na odlehlém místě,
vím, že ho neznáte, celkem jistě.
Stromy jeden vedle druhého stojí
v nepropustné aleji,
příšery mezi kmeny se rojí
vyhýbejte se jim – raději.
Myslím těm stromům –
jejich větve jsou jak popínavé býlí.
Jsou podobné domům,
ve kterých jen strašidla kvílí.
Po zemi se line nejasná vůně,
ve vzduchu visí Damoklův meč.
Měsíc se odráží v hladině tůně,
radím vám – dejte na mou řeč.
No dobře, já vás varovala, před tím místem zlým,
dala jsem vám radu před stvořením tajemným.
Na zemi rostou smrtelné byliny,
sem tam slyšíte zvuk blízké bystřiny.
A světlo hvězd
slouží na rozjezd.
Té děsivé podívané,
studený severák místy vane.
Roznáší ve vzduchu krve pach,
dává vědět, že blízko je vrah.