Píseň o upírech - II.

Nebojte se, tak zlé to zas není.
Sluneční paprsky role mění.
Avšak teď na mýtině je král,
tvor, který by krev sál.
Nestůjte tak opodál.
Je to nebezpečné.
Upírky jsou i za pouhý litr vděčné.
A je jich tam teď mnoho,
mají žízeň.
Chtějí sklizeň.
Tančí spolu bledé tváře,
pláštík se jim trochu páře.
Černá nit to spraví.
Společně se zdraví.
S ženami s černými vlasy,
s muži, kteří pobrali víc rozumu než krásy.
Starci s mladými kráskami,
muži s dávnými láskami.
Všichni s obličejem bílým,
všichni s úsměvem milým.
Který odhalí jen jednu malou chybičku,
jednu menší vadu.
Ďábel prý nosí Pradu.
A tahle divná sbírka lidí?
Za co se oni asi stydí.
Za dva krásné špičáky, co jim z úst hledí
na nás lidi – při tom pohledu jsme smrtelně bledí.