Píseň o upírech - IV.

Právě končí upíří veselice,
každý se rozletí do svého domu.
Věříte tomu?
Upřímně se přiznám, čekala jsem víc,
třeba nějaký rituál a vytí na měsíc…
A pozor, něco se děje!
Zdá se, že zábava teprve začíná!
Nejvyšší upír slastně se směje.
A jednu z transfúzí poklidně načíná.
„Na město,“zakřičí hlasitě,
zostra si přihne ze sáčku.
Utíkám z místa střelhbitě,
tak tohle vypadá na rvačku!
Upíří pomalu roztahují křídla
a po chvíli na nebi letí.
Jakoby vítr jen rozházel smetí.
Míří k městu
pro nevěstu.
Kterou krve zbaví,
aby byli zdraví.
Už se k tomu schyluje,
srdíčko mi vibruje.
Jak to s námi dopadne?
Co když nás to popadne?
A město bude plné krvechtivých lidí,
co za dva špičáky se před sebou stydí?