Náměsíčná

Měsíc v úplňku vysoko na nebi stojí,
znám pár lidí co úplňku se bojí,
do srdce se mi vkrádá chlad,
měla bych se snad taky bát?

S obavami nakonec neklidně usínám
a dál už vůbec nic nevnímám,
ráno jež mělo by přinést rozhřešení,
naopak vše v horší mění.

Co dělo se, opravdu jsem spala
nebo jsem se někam zatoulala?
A jen sama sebe se ptám,
proč cizí krev na rukou mám.

Proč od krve šaty a nohy od hlíny
a na duši tíživý pocit viny?
Slunce do mého pokoje nazírá,
mé myšlenky zvláštní závoj zastírá.

Vždyť nestalo se to poprvé,
proč nic nevím a proč tolik krve?
Jen sama sebe se můžu ptát,
je to důvod proč měla bych se bát?