když někdo pláče na špatném hrobě

Slza ,jen malá kapička kane k zemi,
až se dotkne půdy padne v zapomění.
Ten jemuž je ta slza určena,
už není , podzemí tiše usíná

Avšak jeho duše neklidná.
každou noc se probouzí,
jeho tělo beztvaré,
noc co noc z hrobu vstává.
v ruce drží sekáček,
nad hlavou s ním mává.
Slzy bolesti ženou ho vpřed,
nechavá za sebou mlhu a v srdcích šeď.

Stromy se smějí,
tráva šeptá,
zvony bijí,
měsíc do ticha zpívá.

Ráno se vše tváří opět přirozeně,
přesto jedna duše zlomená,
čeká až další dívčina nevinná,
na jeho hrob čisté slzy napláče