Strašení

Slunce již sklouzlo za obzor
poslední paprsky mizí z poza hor
luna se hlásí o místo své
na zátylku se ježí chloupky tvé
vítr si tiše hraje s korunami stromů
nelíbí se ti to, rád bys odešel domů
noční stíny tě kradmo sledují
v dáli psi na mršinách hodují
ozývají se zvuky děsivé
to dávné bestie lstivé
si chystají své ostré drápy a zuby
cítíš jejich pekelný smrad z huby?
nemrtví ucítili pach tvého ryzího strachu
jejich zhnilé údy se zatím válejí v prachu
ale kdo ví, zda - li tebe budou chtít?
možná upír bude tvé krve plné ústa mít
mezi okny hradu se mihlo cosi
zaskřípaly dveře, postava u nich ptá se: kdo jsi?
mlčíš, jeho hluboké oči ti jazyk svázaly
koutkem oka vidíš děti, jak s lebkou si házely
slyšíš klapot kopyt s kočárem, temný pán hradu dorazil
byl se za minulého úplňku bít, sedmihlavou saň srazil
plameny noci neúnavně plápolají
tu do rudého baziliška kopím bodají
chce se ti křičet, když tě vlečou dolů
pereš se o holý život jako stádo volů
tvá snaha je ti k ničemu
zabte toho psa, ničemu
pronesl tmou anděl s čermými křídly