Nestvůra

Na pláži při svitu hvězd
vlasy se mi chtějí splést.
V tu chvíli někde klepy klep,
za sebou slyším něčí tep.
Funí mi to na záda,
mám strach, je to smrtelná záhada.
Mé srdce tluče jako zvon,
co mám dělat, zním jako hrom.
Pomalu se otáčím,
temnou postavu za sebou spatřím.
Stojí tam a divně kouká,
vypadá jako mrtvá loutka.
Utíkám a ona za mnou kráčí,
čekám, kdy její kostlivá ruka mně zapáčí.
Už mně má a vede pryč,
jsem vyděšená jako malá myš.
V tu chvíli však hlas známy slyším,
potichu promlouvá k mým scvrklým uším -
kamarád by mě jen strašit chtěl
za nestvůru převlečen!