Snová realita

Zaposlouchej se do ticha,
do temnoty noci,
co vlévá se ti do břicha?
Ten zvláštní pocit.
Tvá mysl tě zahalí
prazvláštní myšlenkou,
že někdo sleduje tě z povzdálí,
že stojí zrovna za tebou,
tvé oči však nevidí a ty neslyšíš
nic v tichu noci,
však v nitru tvém ucítíš
zvláštní pocit,
jak kdyby někdo šmátral
tvými vnitřnostmi,
jak kdyby tvým tělem pátral
až hluboko do kosti,
svalíš se v křečích
do náruče smrti,
nikdo nebrečí,
když smrt tě drtí,
snaží se získat tě
do své mrtvé říše,
osud však pro tebe
jiná slova píše,
že máš v sobě kluka,
co strašně se bál,
prožíval muka
a přitom jen spal,
a smrt pomalu odchází
zadními vrátky,
a tebe vrací
do reality, zpátky,
ve svém pokoji, probouzíš se,
u dávno je den,
ale ty nevíš, sám sebe ptáš se
"Byla to realita, či jen pouhý sen?“
Jen osud se smrtí
jsou jediní, kdo pravdu ví,
ale oni ti ji určitě,
určitě nepoví.