Jeden z mých úsvitů

Zpěv v listí utichl - nebesa spala,
tma smuteční kočáry oblohou hnala,
jak v kouzelném zrcadle tvář její se leskne,
jak obraz života - mé smrti teskné.

Pohřební chocholy po větru vlají,
své tváře maskami před lidmi tají.
jsou snad mrtví bez tváře
(v pohřebním kočáře)
skrývat se - nač?
Snad písní té podivné byl vždy jen pláč.

Obraze života, má hvézdo šťastná,
má smrti průzračná jak obloha jasná,
ty černá panno - zemřelá světice,
ve studánky odrazu září tvá lebice.

Je noc černá, bezesná - počítám sny,
které mě míjely v noci i dny.
Sny o černé věčné, o páru koní,
co za nocích bezesných nebem se honí.

Již opět úsvit nebesa spaluje,
v mé duši stále paní tmy panuje,
jak v kouzelném zrcadle tvář její se leskne,
jak obraz života - mé smrti teskné.