Lány lesů

V lánu pole ohýbá klas
jedno stéblo žita
z větru v zrnku zazní hlas
cepem budeš bita

Slunce si zívá, pomalu klesá
blížící noc, nese si chlad
dunivé tóny volajíc z lesa
chtějí si bájivě hrát

Mysl tvou táhnou do svých spárů
uvězní tě tam napořád
odolej zcela, drž se od tvarů
chtějí tě smrtelně polechtat

Nestvůry z lesů čpí po tvé krvi
zuby jak ostří setnou tvůj krk
jen jeden pokus, byť na poprvý
zkoušej se dáti na úprk

Žita se zubí, přejí ti spád
nelež v nich ani v hodinách denních
nechoď si ani na schovku hrát
nechceš-li zůstat navždy..u zla v pokolení